Na stopě Strážců!

Senzační odhalení!

Identita Strážců objasněna!

Kdo se dostal na tuto stránku, jistě ví, kdo to byli Strážci. Pětice "klaďasů" za všech okolností připravených bránit pravdu a lásku před lží a nenávistí. Hrdinové téměř 180 pokračování komiksu (tehdy kresleného seriálu). Stejně jako u Rychlých šípů, hrdinů příběhů z pera Jaroslava Foglara i u Stážců vznikla otázka, zda Hadži, Zrzek, Robin, Kája a jejich kápo Honza Drábek měli své reálné vzory, zda skutečně žili.
Přináším důkazy, že Strážci opravdu žili. A žijí dodnes!

Cesta k odhalení nebyla zdaleka jednoduchá, bylo nutno správně analyzovat různé indicie ze všech koutů republiky. Strážci dodnes bedlivě sledují dění nejen kolem ABC ale i v oboru papírových modelů, ostatně sami jsou aktivními, nadšenými a úspěšnými modeláři, kteří sbírají ocenění na všech papíráckých akcích. Mají přehled o všech burzách, kde vždy téměř vše skoupí. Jsou to velmi šikovní hoši.

Cílové osoby však velmi důmyslně a důsledně zametaly všechny stopy a vždy dokázaly nenápadně zmizet i když to ne vždy bylo snadné. Sice se čas od času podařilo nějakou stopu zachytit, téměř vzápětí však Strážci zmizeli. Veškeré jejich působení však bylo maximálně nenápadné. O tom svědčí i fakt, že Strážci pronikli i na akci Strakonice 2001, kterou jsem pořádal v září 2001, aniž bych si čehokoli všiml a to nejen jako soutěžící.

Jistě víte, že součástí strakonického setkání modelářů byla tématická výstava papírových modelů F1 a tématická výstava modelů kosmické techniky. A právě na organizaci těchto tématických výstav měli velký podíl dva ze Strážců. To jsem ovšem v té době ještě netušil kdo doopravdy jsou, přestože jsem se ve svém pátrání k velkému objevu již velmi přiblížil. Pokud jde o tématické výstavy na akci Strakonice 2001, Strážci nejenže sehnali potřebné modely kosmické techniky, ale ještě k nim vyrobili špičkově provedené informační tabulky. Prsty měli rovněž v doprovodné soutěži foukacích raket a raketoplánů a účastnili se i organizace soutěže modelů.

V půlce října 2001 jsem od Interpolu získal určité signály, že se něco podezřelého chystá v ostravském regionu. Nebylo sice jisté co, ovšem měli za tím stát právě Strážci. Vypravil jsem se v pátek do Ostravy s tím, že nejlepší rozhled bude z kopce a hodil by se i silný dalekohled. Vyrazil jsem tedy nenápadně do hvězdárny. Ta však byla pro veřejnost uzavřena, nezbylo mi tedy, než další pátrání vést jakožto neveřejné.

Jak se ukázalo později, s tím planetáriem to byla trefa do žlutomodrého, avšak nepředbíhejme. Po prostorách planetária se míhalo několik osob. Poletovaly po hvězdárně s krabicemi sem a tam, z chodby do sálu, ze sálu do patra. Musel jsem se maskovat za opadávající rododendron, abych se mohl přiblížit - hvězdárenský dalekohled, s jehož využití jsem počítal, byl totiž na zatím nedobytém území. Když jsem se však přiblížil natolik, abych rozeznal rysy obličejů, jakoby do mne kroupa udeřila - dvě z osob jsem identifikoval! Ano byli to oni, bájný Honza Drábek a s ním Hadži! Zatajil jsem dech! Tak konečně je vidím na vlastní oči, Strážci opravdu existují!

Co však dělají v planetáriu? To pro mne byla opravdu záhada. Ani jsem nemukal a sledoval další dění. Strážci se tahali s dalšími a dalšími krabicemi, jichž přivezli plné auto. Jak se ukázalo, krabice byly plné modelů kosmické techniky, samé družice, rakety, raketoplány. Strážci je umisťovali do vitrín, přičemž vybírali nejlepší umístění pro každý kus. Mezitím jsem ovšem omdlel, neboť po již zmíněném zatajení dechu mi nějak došel kyslík. Probral mne až venčící se pes. Když se můj zdravotní a psychický stav poněkud srovnal, vrátil jsem se ke svému poslání. Strážci tou dobou již měli modely nainstalované ve vitrínách, veškerý personál hvězdárny s úctou a z povzdálí tiše sledoval jejich kmitání.

Po chvíli mi však na šišku spadla šiška, cukl jsem sebou a Strážce vyrušil. Zbystřili pozornost, rychle sbalili a odfrčeli v nenápadném vozidle směrem na jih. Předal jsem sledování hvězdárny kolegům, kteří po uklidnění situace promluvili s ředitelem hvězdárny, aby objasnil oč vlastně šlo. Jak se můžete dočíst v sekci akce, byla na Hvězdárně a planetáriu Johanna Palisy v Ostravě instalována výstava papírových modelů kosmické techniky, která zde bude k vidění až do 31. 7. 2002. Dle sdělení ředitele planetária mají veškeré aktivity kolem této výstavy na svědomí právě Strážci. Využili Dne otevřených dveří a instalovali v planetáriu výstavu papírových modelů, která bude k vidění až do konce příštích prázdnin.

Já jsem oba Strážce dále sledoval, ještě téhož dne navštívili muzeum Tatry v Kopřivnici. Jak jsem již uvedl, jsou to chlapci, jimž technika není cizí, stejně jako neustálé vzdělávání se a studium všeho nového. Zajímali se o zejména nákladní automobily, jimiž je kopřivnická továrna světově proslulá. Navečer se oba vrátili na Ostravsko, nesmírně spokojeni. Já nenápadně za nimi, zaznamenal jsme místo pobytu a začalo vyhodnocování získaných dat.

Co ale dál? Nechat je opět zmizet v davu? Čekat, až se mi podaří odhalit je všechny pohromadě? Nebo se pokusit o kontakt? Bylo to těžké rozhodování, radil jsem se s centrálou, každý se obával rozhodnout. Nakonec jsem se, s ohledem na jejich kladné charaktery, rozhodl pokusit se o kontakt a získání dalších informací.

Následující sobotní ráno, hned jak Strážci vyrazili, stopoval jsem je nenápadně až na svinovské nádraží. Na tamním nádraží jsou právě budovány nové podchody a v ruchu staveniště mi oba na chvilku zmizeli. Najednou však stáli přímo za mnou - odhalili mne! Chvilku jsem se snažil vykroutit legendou o nevhodnosti stavby podchodů v zátopovém území, ale neobstál jsem.

Oslovil jsem Honzu Drábka, představil se a stručně mu vysvětlil situaci. Bystře ji pochopil a dá se říci, že jsme ihned našli společnou řeč. Prostě Drábek, jak jej znáte ze stránek ABC. K malému nedorozumění došlo až když jsem se pokusil odhalit pravou identitu:
"A jak se Drábku, ty kladný hrdino našeho mládí, jmenuješ ve skutečnosti?"
"Můj nový, drahý příteli, ve skutečnosti se jmenuji Drábek." odpověděl můj nový, drahý přítel. Klaďasové totiž zásadně odpovídají celou větou.
"Já vím, ale mne by, slavný vůdče slavných Strážců, zajímalo Tvé pravé občanské příjmení."
"Vždyť říkám, vážený pátrači po historii naší RP 89A, mé pravé občanské příjmení je Drábek. V komiksech vystupuji pod svým pravým příjmením, to by totiž nikoho nenapadlo, vymyslel to Kája. Změnil jsem si jen jméno, ve skutečnosti jsem Miloš Drábek."

A bylo to! Jak jednoduché. Kdo by pátrajíce po Drábkovi hledal Drábka, že? V registrech mých i v registrech Interpolu leží nekonečné řady podezřelých Burešů a Nováků, Kovářů i Kovaříků, Zelených i Červeňáčků. Ale Drábka nehledal nikdo. Nezbylo než odhalit i Hadžiho, který v občanském životě žije pod jménem Petr Balda. Stejně jako Drábek i on má výtečný cit pro modely. Když jsem ovšem chtěl dovést své pátrání do finále, nasadil Velký Strážce vážný výraz řka:
"Zpola úspěšný pátrači po naší identitě, s ohledem na platný zákon č. 101/200 Sb. o ochraně osobních údajů nejsem oprávněn tyto údaje Ti poskytnout. Do programu příští klubové schůzky však zapracuji výzvu pro Robina, Zrzka i Káju, aby se s Tebou spojili, ať můžeš svůj úkol úspěšně dokončit."
"A mohl bys mi říci, proč na sobě nemáš svůj klasický červený svetr? Velmi mi to ztěžovalo pátrání po Tobě."
"Ano, mohl bych Ti říci, proč na sobě nemám svůj klasický červený svetr." odpověděl celou větou Jenda.
"A proč tedy na sobě Honzo nemáš svůj červený svetr?" upřesnil jsem dotaz.
"Inu proto na sobě nemám svůj červený svetr, protože každý, kdo po nás pátral, hledal červený svetr. Již mi bylo několik červených svetrů ukradeno, proto nyní nosím zelené."

Povídali jsme si ještě chvíli, řeč přišla samozřejmě i na zkušenosti s lepením papírových modelů a malé pochopení okolí pro tuto naši zálibu. Předali jsme si i zkušenosti týkající se evidence modelů. Jenže čas odjezdu vlaku, jedoucího k cíli výletu Strážců se přiblížil natolik, že jsme se museli rozloučit. Stihl jsem ještě vyzvědět, že oba pořád něco vymýšlejí a organizují. Strážci jsou samozřejmě nekuřáci, někteří z nich jsou již dávno ženatí. Drábek sbírá plachetnice, Hadži je zase vášnivý fotograf - jeho fotky znáte z leporela MPR či lidových staveb, z pohledů s náměty papírových modelů nebo z plakátu se seznamem modelů F1...

Vlak se rozjel! Nezbylo nám, než si slíbit, že se určitě uvidíme na některé papírácké akci, kam tímto zvu i ty z vás, které zajímají nejen papírové modely, ale toužíte osobně poznat hrdiny starého dobrého ABC - Strážce.

Věnováno Miloši "Drábkovi" Drábkovi a Petru "Hadžimu" Baldovi, za jejich přínos popularizaci a rozvoji papírového modelářství v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.

Ilustrační obrázky převzaty ze seriálu Strážci (letní Speciál ABC 1987) a Kronika Strážců (letní Speciál ABC 1989) - vydala Mladá fronta.

MiG, listopad 2001, Strakonice, Evropa