Samozřejmě, že jsem se též, jako asi téměř každý sestavovatel modelů z ABC, koketoval s pokusy o tvorbu svých vlastních papírových modelů. Jenže od mládí jsem držel tužku jak prase kost a to ať už šlo o psaní či kreslení. Pan učitel Šimík, jež mne učil do čtvrté třídy, na mne sice zkoušel různé finty, jeden čas jsem třeba psal červeně a on mi texty opravoval modře, ale vcelku bezvýsledně. Do chvíle, než jsem ovládl počítač jsem sice učinil několik pokusů s ruční kresbou, avšak naprosto jsem selhal - dodnes nechápu, jak ode mne mohli kolegové vyžadovat, abych jim kreslil výkresy či na vojně dokonce portréty jejich oblíbenkyň. Svůj první model konstruovaný na počítači jsem stvořil ve Wordu. Může to znít divně, ale neměl jsem tenkrát nic jiného k dispozici.
První modelkou pro PC (tv)orbu se mi stala dieselová lokomotiva ČKD řady 704 (T 234.0) v barvách, v jakých ji prezentoval výrobce. Původně byla zkonstruována v měřítku 1:100, tedy jako doplněk k Miniboxům, jejichž série žádná železniční vozidla neobsahovala, později jsem ji přepracoval i do jiných měřítek (1:120 (TT), 1:160 (N) a 1:87 (H0)). Dodnes nebyla nikde vydána, šířím ji jen jako výtisky z inkoustové tiskárny. Časem jsem ji umístil na web k volnému stažení.
Pro cestovní kanceláře v regionu jsem za velmi vydatné pomoci kolegy nakreslil a vydal modely zájezdových autobusů Karosa v barvách dotyčných CK. Všechny jsou v měřítku 1:100.
V mezičase jsem si nechal nakreslit pár diorámat, která se však nedočkala realizace. Po delší pauze jsem se vrhl na další mašinku - obětí se tentokráte stala parní lokomotiva řady 475.1 zvaná šlechtična (vyráběná ve Škodě Plzeň) s tendrem, ke které jsem vytvořil i osobní vagón řady Ba. Ani tento model nebyl doposud vydán.
V roce 1999 jsem byl požádán redakcí ABC, zda bych nezpracoval aktualizaci figurek hokejistů od arch. R. Vyškovského, které vyšly v ABC 12/35 (č./roč.). Výsledek mohli posoudit čtenáři v ABC 9/44. Šlo o digitalizaci původních výkresů s převlečením hokejistů do aktuálních dresů a úpravou některých dílů (chrániče, hokejky). Kromě toho, že jsem J. Jágrovi namísto jeho legendárního čísla 68 přidělil 86, nedopadlo to snad špatně.
Od té doby jsem se k tvorbě modelů nějak nedostal, lépe řečeno žádný jsem zatím nedokončil. Pouze jsem vydal pohlednici s jednoduchým diorámatem strakonického hradu, jakožto pozvánku na Setkání příznivců papírových modelů Strakonice 2000, jehož jsem byl hlavním pořadatelem. Kresba hradu není moje, zpracovala ji kolegyně Iva M. Mým dílem je pouze zpracování konstrukce diorámatu, která musela včetně myšlenky vzniknout během 30i minut.

MiG - 2003-07-07
Více o autorovi.